Poslední zrnko

16. srpna 2017 v 14:43 | Lucia Rittich |  ZE ŽIVOTA
Milý Alfo,
vím, že je to asi dost zvláštní, číst si něco takového, i pro mě to je takový zvláštní psát. Dlouho jsem věřila, že přijde ten den, kdy budu moc říct, že se naše cesty konečně spojili. Vím, že jsem to já, kvůli které je to takhle špatně, ale takhle jsem to opravdu nechtěla. V některých chvílích jsem to trochu víc brala, ale došlo mi, že tudy cesta asi nevede. Ale. Ty si věděl moc dobře, že já chci něco víc a upřímně moc ses nechoval tak, že by jsi to tak nechtěl. Je to zlý a krutý.. Dík. Šest let dumám nad tím, co udělat, abys mě konečně měl rád tak, jako já Tebe. Co víc? Asi nic. V životě už jsem padla ke dnu několikrát a to nejen kvůli Tobě. Nechci. Přestávám se zabývat Tvýma nádherně okouzlujícíma hnědýma očima, Tvým kouzelně krásným úsměvem, díky kterému se mi vždy protočí svět. Končím. Okej? Nebylo to lehké. Jasně, že ne. A ani nebude, nikdy. Je to zvláštní, tohle všechno. Protože ty jsi ten, koho jsem chtěla a chci mít po svém boku. Ten, jehož dotyky bych chtěla cítit jednou, až se vše rozhodne. Ten, se kterým bych chtěla opravdu být a jednou skončit, přestože se kvůli nepřízni osudu snažím vnímat i někoho jiného. Jenže k tobě a mým trochu platonickým citům vůči tobě se, zdá se, vždy vrátím. Ačkoliv totiž nechci, vracím se k tobě vlastně pokaždé, i když se na nějakou dobu zaměřím na někoho jiného, vyprchá to a já se vždy vrátím v myšlenkách a srdci k tobě. Zdá se, že kdesi v mém srdci a mysli vyčkáváš, aby ses mohl zase objevit a všechno to zamíchat. Jsi ten, který je v mé mysli a srdci stálicí pořád, ačkoliv jsem si to nechtěla přiznávat a do té doby, než jsem tě opravdu poznala, jsem se snažila přemýšlet i o někom jiném, koho jsem mezi tím poznala. Jenže ty jsi jakýsi zapadlý bodlák v mém srdci a vždy se připomeneš a znovu rozkveteš v něco víc, aby ses poté zase na pár měsíců vypařil a dal pokoj.Nemohu to ovlivnit.Přestože se snažím žít ty dlouhé roky bez tebe, vždy se nějak objevíš v zákoutí mé mysli, kam se již pár let obávám vstoupit, aby ten začarovaný kruh nezačal od znovu. Přesto mě vždy zavede k myšlenkám na tebe, dokonce i když mám v tu chvíli v mysli jiného. Jenže ty tam stále někde vzadu jsi a čekáš, kdy se mi máš připomenout a rozjitřit mé city, chabě bojující s rozumem. Přijde mi, jako by jsi tam stále někde byl, přestože jsem nechtěla být ta naivní malá holka, jako tomu bylo před pár lety. Tehdy jsem se do tebe zamilovala tak lehko, aniž bych o tobě věděla cosi víc. Když jsem tě však už jako rozumná a dospělá poprvé skutečně potkala a poznala, zjistila jsem, že jsi opravdu takový. Takový, jakého jsem si tě představovala, což se o někom jiném říci nedá. Zjistila jsem, že si rozumíme a docela bychom se k sobě mohli hodit. Jenže jsem se bála dopomoci k tomu, aby se mé představy a tužby naplnily. V tu chvíli jsem však náhle věděla, že jsi opravdu úžasný a není nikdo jiný, jen ty. Jsi ten, který je pro mě jako jediný důležitý dlouhodobě. Jsi ten jediný, kterého mám v mysli tak dlouho a podle všeho ještě dlouho mít budu. Jsi ten, o kterém se v duchu nebojím přemýšlet a snít o tom, jaké by to všechno bylo... Jsi ten, se kterým jsem se cítila úžasně a poté na dlouhou dobu na všechny kolem zapomněla. Zdá se zkrátka, že vždy poté, co tě potkám, pak na dlouhou dobu nemám myšlenky ani oči pro jiného. Ty jsi ten, se kterým jsem se během takové relativně krátké doby dokážu bavit, mluvit vážně a usmívat se přitom na celé kolo. Jsi ten, kdo je alespoň v mé mysli tím osudným, jenže ty o tom dozajista ani nevíš. Netušíš, co bych si přála, přestože je zřejmé, že i tobě se chvíle se mnou líbila. Nezapomenu vlastně na tebe celého. Tvoje příjemně a neokoukatelně zvláštní úsměv a tvoje milé oči, což za ta léta znám už nazpaměť. Tvůj specifický zdvihlý koutek rtů, když se na mě podívaš s úsměvem v očích v reakci na to, co jsem říkala. Tetování, kterými se tvoje tělo za tu dobu pyšní. Při mých představách a vzpomínkách nemohu opomenout ani ten laškovný lesk ve tvých očích, co jsem zahlédla, když ses tak škádlivě ptal a žertoval. Copak to něco neznamená? Zjevně ne. Říkám si, jak jsem si tolikrát již tolika let představovala, jak bychom spolu mohli jednou být, a nepřestávám se podivovat nad tím, že jsem tomu, že možná v budoucnu získáme svou šanci, skoro uvěřila. Naopak tys byl vždy tím, u kterého jsem na tohle nehrála a tak nějak v duchu doufala, že ať už se to aktuálně má jakkoliv, čas sám ukáže, co si pro nás osud nachystal. Jenže když vidím, jak se možná věci mají, tak mě to zamrzelo a svým podivným způsobem trochu ranilo víc, než jsem si byla ochotna připustit. Zdá se, že zatím jsem odsouzena jen k samým takovýmto podivným ''vztahům'', rozhodně nevztahům, odehrávající se spíše zpovzdálí a na pozadí beze smyslu a šance na jakoukoli dohru a rozuzlení. Možná je to mnou, protože si vybírám špatné typy, které zkrátka ve spojení se mnou nemají budoucnost. Možná je to tím, že zkrátka jen nepřišel ten vhodný čas na to, abych poznala někoho, s kým o vážný vztah půjde a byl by z mého okolí a ne tisíce kilometrů daleko. A možná je to jen tím, že jsem ve špatný čas na špatném místě, nebo věnuji pozornost těm nesprávným osobám. Co já vím, třeba stačí jen nalézt lepší načasování, avšak to se nedá zjistit jinak, než strategií pokus-omyl a čekáním. Protože jsem stále věřila v to, že někdo osudový je připraven pro každého, a ačkoliv už se třeba znají dlouho a nic z toho nevzešlo, není všem dnům konec. Zkrátka jen musí nastat ten správný čas pro oba. Šest let. 6 Šest neskutečných let, jsem do tebe beznadějně blázen, ačkoli vlastně ani asi nevím, kdo jsi. Hrál sis a hraješ si semnou jak s hadrovou panenkou, kterou zahodíš vždy, když už tě vlastně nebaví a vrátíš se, když už tě jiný panenky nebaví. Udělala bych všechno proto, abys mě měl rád, abys byl šťastný. Nechci abys tohle bral jako nějaký dopis, kterým ti vyznávám lásku. I když přeci jen to tak asi je. Tento dopis jsem napsala za účelem toho, protože jsem ti chtěla vysvětlit, že chápu, jak se věc má. Dobře, sem tam nějaký věci beru vážně a dost věcí mě dost bolí, protože poslouchat ty kecy, jak se bavíte, kdo s kým spal, je jako kudlou do zad. Každá blbost, je díra jako blázen a dost to bolí. Do teď jsem se snažila s tebou vycházet, bavit se, smát se a myslím, že se mi i dařilo. Ale tohle už asi nezvládnu. Nezvládnu se na to koukat, poslouchat ty kecy a ještě se tomu smát. Pokaždé jsem měla chuť odejít. Hodně velkou chuť odejít. Přestože vím, že jsem jen byla další čárka na tvém seznamu. Něco se ve mně zlomilo. Bude těžké tě jen tak nechat jít, když tě potkávám skoro každý den, ale pokusím se. Prostě udělám všechno proto, abych už se nemusela trápit tím, že ses podíval na jinou. Tím, že ve jednu chvíli se chováš jako by jsi to taky tak chtěl a přitom ne. Už mě nebaví, dělat ze sebe zoufalou malou holku, kterou pořád jen vodíš za nos. Přitom nechceš nic víc. Proč? Nevím, jestli si tímhle potřebuješ něco dokázat nebo jestli to jen ukazuje na to, jaký si Alfa. Řeknu ti jednu věc. To, že jsem pro tebe byla jen další čárka ve tvém proklatě dlouhém seznamu holek, jsem věděla a brala to tak, ale hrát si s citama, není vhodný roli velkého Alfy, kterým se nazýváš. Jsi srab. Bojíš se jít do něčeho nového, vím to, ale nechci tě soudit jen proto, protože nechceš něco mít s holkou, jako jsem já. Třeba se naše cesty jednou spojí, bůh ví. Asi to tak má být. Já mám v hloubi duše přemýšlet, co udělat, abych tě konečně dostala a ty máš být ten, kdo mě má mít totálně na háku a přidělávat čárky do seznamu. Moc dobře vím, že takový nejsi. Nejsi ten za koho tě každý má. Moc dobře víš, co chceš a několikrát si mi řekl, jak to mezi námi je. Tohle už je prostě asi moc. Ty noci a dny strávené s tebou, byli neskutečné. Smích, radost, ale i smutek a trápení. Dřív jsem každou tvou rádoby myšlenku brala vážněji, ale teď? I když v hloubi duše tě pořád mám ráda a beru za něco víc, vím, že nemůžu, ani kdybych chtěla sebevíc. Nehodlám to vzdát, to určitě ne. Chci jen pauzu. Pauzu od tohohle všeho. Vyčistit hlavu, třeba i zapomenout. I když to horkotěžko. Nevadí. Už to nezvládnu. Prostě tohle je ta poslední věc, co ti z hloubi duše chci říct už tak dlouho. Jediný co jsem vždycky chtěla bylo, být tvou součástí, být MY. Ale tohle je poslední zrnko, dál už nemůžu. Třeba v příštím životě. Třeba za pár let, kdo ví.

Měj se krásně.

S láskou Lucia.
 

Dekorativka.cz

17. července 2017 v 16:52 | Lucia Rittich |  DEKORATIVKA
Ahoj, opět mi přišel balíček z Dekorativka.cz, tak mě napadlo podělit se o to s Vámi.


Dohromady mi přišlo pět věcí. Pět věcí, které jsem si řekla, že vyzkouším.
Jako první jsem vzala do ruky tuto tužku na obočí od Catrice EYE BROW v odstínu 040 Don't let me brow'n. Tuto tužku na obočí mám v ruce poprvé a už na první pohled vypadá, že se s ní bude krásně manipulovat. Na jedné straně má normální tužku a na druhé kartáček na rozčesávání. Má takovou světle hnědou barvu, tudíž je tenhle odstín vhodný spíš pro blond, tmavší blond vlasy. Rozhodně se těším až jí vyzkouším.



Jako další tu mám tento báječný rozjasňovač od MUA - Undress your skin shimmer highlighter v odstínu Iridescent Gold. Na tento kosmetický prvk se velmi těším, protože rozjasňovač jsem v životě nepoužívala. Má takovou paastelově žlutou barvičku a zlaté odlesky. Vypadá moc pěkně a určitě bude vypadat pěkně i na obličeji.


Jako další tady mám jednu věcičku, kterou jsem chtěla vyzkoušet už hrozně dlouho a konečně jsem se odhodlala k tomu objednat a vyzkoušet to. Jedná se o konturovací tyčinku značky W7 contour stick v odstínu Medium/Deep a na tohle se těším snad ze všech nejvíc. Hrozně dlouho jsem chtěla vyzkoušet takovou konturovací metodu, tak teď to teda vyzkouším. Kdyby jste chtěli vědět jak to u mě zabodovalo, určitě mi napište. :)



Dál tady mám zajímavý korektor od Essence - Stay All Day 16h a odstín vážně nevím, to nechci kecat. MYslím si, že i když odstín vypadá velmi světle, dobře se zapracuje a i přes světlou barvu bude vypadat skvěle. :)



A jako poslední tu mám tento pudr od UMA COSMETICS. Je to bílí pudr, který ale jen fixuje make-up. Nezanechává žádné bílé stopy a krásně vše zakreje. Všem mohu jen doporučit! :)


To by bylo všechno. Mám objednané další balíčky a další nejen kosmetické kravinky, tak Vám je sem mohu dát a říct dojmy, pokud budete chtít. Určitě mi napište, jestli s nějakou z těchto věcí máte zkušenosti a jestli se Vám nějaká z nich osvědčila nebo ne.

Odkazy na ty produkty máte zde:

Sladkých osmnáct!

15. července 2017 v 14:53 | Lucia Rittich |  ZE ŽIVOTA
Happy birthday to ME!

18

Pátek 30.6. 2017.
Čtvrtka rodiny odjela do Itálie, tak jsem nechtěla slavit sama. V týdnu jsem volala strejdovi Pájovi, co bude dělat v pátek, jestli si nesednem u nich nebo u nás doma, otevřeli bychom flašku a pokecali. Hodně jsem koukala, když mi řekl, že jo, že něco vymyslí a pak mi zavolá. Ten pátek dopoledne mi volal, že co teda, jestli půjdeme do hospody nebo co. Tak jsme se domluvili, že mě vyzvedne. Něco po půl osmé mě vyzvedl a šli jsme. A seděli jsme v hospodě, povídali si, až dorazil i můj druhý strejda a nevlastní taťka. Celý večer byl velmi úžasný! A hlavně, trávit čas s obouma strejdama a ještě ke všemu na svoje narozeniny. O tom jsem vždycky snila. Vždycky.
A sny se plní!

Sobota 1.7.2017.
Sobota patřila menší grilovačce s kamarády. Pozvaných jich bylo cca 10 s tím, že né všichni se mi ozvali, že přijdou, ale počítala jsem s tím. Kluci měli fotbalový zápas někde mimo, tudíž měli přijet až později. Odpoledne jsme jeli s taťkou nakupovat. Do košíku to jenom padalo. Pečivo, zelenina, alkohol, maso.
Pak už se to jen vezlo. Přijelo jsme domů a začali připravovat. Naložit maso na hamburgry, maso na gril, těstovinový salát a podobně. No bylo toho hodně. Myslela jsem si jak to všechno nestihnu, ale nakonec jsem ještě tak hodinu a půl čekala. Uvařila jsem si kávu a sedla si ven. Všechno bylo připravené vevnitř, protože venku bylo hnusně. Z ničeho nic se objevili kluci z fotbalu. Skoro půlka party, která měla přijít a posedali si venku. Říkám no ok. Tak hold budeme sedět venku. Poté dorazil i zbytek pozvaných lidí. Problém. Nemáme skleničky. Tohle mi nějak vypadlo, že prostě nemáme skleničky. No nějak se to zvládlo bez skleniček. Nevadí. Celý večer byl moc fajn.
Hráli jsme partičku a dělali různé kraviny. Samozřejmě ty nejlepší zůstávají. Končili jsme snad někdy po čtvrté hodině ráno, kdy jsme se odhodlali jít spát. Celý večer byl taky moc fajn! Mám ráda tyhle večery, které mohu strávit s kamarády.


Neděle 9.7.2017.
Čekala nás menší oslava jak moje tak i babičky přítele, strejdy Járy. Na mě bylo, udělat něco k snědku. Tak jsem se pustila do pečení buchty a do dělání zeleninosalámové pomazánky. Mamka s bráškou, babička a sestřenky se vraceli odpooledne z Itálie. Měli jsme čas. O dort a buchty se postarala jedna známá, tudíž ty jsem dělat nemusela a celkově jsme se domluvili, že to nějak hrotit nebudeme. Když už se konečně naše rodinka vrátila z takové dálky, začalo se připravovat. Stoly, mazat chlebíčky, dávat buchty na tácky, nosit sklenice a podobně. Pak už se to začalo všechno scházet. Od strejdy Honzíka jsem dostala 1000 kč příspěvek na tetování, které si chci nechat udělat a od strejdy Pavlíka jsem dostala hodně, hodně zabalený dárek. Zabalené to vypadalo jako nějaký deštník či co. Bylo to těžké a vůbec mě nenapadalo co to může být. Jak jsem tak rvala tu lepenku, blížila jsem se čím dál blíž k tomu, zjistit co se tam ukrývá, což v tu chvíli na mě vykoukla. Vykoukla na mě hlaveň od brokovnice. Nejdřív jsem si myslela, že je to sranda, ale když jsem to vytáhla, byla to vážně brokovnice. Brokovnice, která už semnou párkrát spolupracovala. Byla to ta dvojka, se kterou jsem byla na bažantech. Nemohla jsem tomu uvěřit. On mi dal vážně flintu. Jeho flintu. Jeho brokovnici. Běžela jsem k němu a pořádně ho obejmula, protože to si zasloužil! Nevěděla jsem jak mu poděkovat. Tohle mu prostě muselo stačit. No ještě teď tomu nemohu uvěřit. Takové gesto jsem od něj nečekala. Všechno je teď krásnější. Začínáme fungovat tak jak jsem si vždycky přála. To je nádherný.

Chci poděkovat rodině, kamarádům a hlavně Vám, že jste si tohle přečetli a klidně mi můžete napsat, jak slavíte narozeniny Vy. :)











 


Luna + Lucas + Lucia

15. července 2017 v 13:39 | Lucia Rittich |  MYSLIVOST A KONĚ

Nepopsatelně. Tolik radosti, slz a štěstí v jednom okamžiku.


Byla neděle 18.6.2017.
Bylo krásné teplé odpoledne a já jen čekala, kdy už to přijde.
Ptala jsem se bratránka, jestli už máme to malé hříbátko. Říkal, že ještě týden, což mě přišlo hrozně dlouho, i když druhá kobyla taky přenášela vždycky skoro týden.
Já odjela na internát. Sotva jsem přijela už mi cinkal telefon plný fotek malého hříbátka. Věděla jsem, že to přijde brzo, ale byla jsem štěstím naštvaná, že jsem ho nestihla. Celý týden jsem se netěšila na nic jiného, než na to, až ho uvidím.
Konečně byl pátek. A jen co jsem přijela domů, odhodila jsem tašku a utíkala se podívat.


Přišla jsem k maštali, byli uvnitř. Zahodila jsem mikinu a šla za nimi. Z ničeho nic vyšla Luna s malým ven zamnou. Zůstala jsme stát jako opařená. Do očí se mi tlačili slzy a nevěděla jsem co dělat. Jen tak jsem stála a koukala na to, jak se mi ten malinkej fešák ukazuje. Vyšli na pastvu a já konečně se odhodlala odšpendlit z místa. Sedla jsem si na trávu a sledovala jak to malé kopýtko běhá okolo Luny. Slzy jsem však nepřelstila. Tekli mi proudem celou dobu. Nemohla jsem je zastavit. Nikdy se mi to nestalo, vždycky jsem měla radost z nového hříbátka, ale teď?
Jakoby se svět obrátil a to malé kopýtko Lucas byl můj strážný anděl.
Když jsem seděla na trávě, Luna s Lucasem běhali jen tak okolo mě. Lucas se předváděl o sto šest. Musel se mi ukázat. Z ničeho nic Luna změnila směr. Myslela jsem, že teď mě bude chvilku ignorovat a že mi ho ukáže jen tak z dálky. Ale nezklamala. Luna přišla ke mě a dovedla mi Lucase až "pod nos". Lucas jako ani ne týdenní hříbátko si na mě div nelehnul. Chtěl se mazlit a žužlat mi prsty a hrát si. Cítila jsem se neskutečně nádherně, protože už v tu chvíli jsem zjistila, že můj vztah s Lunou neskončil a že bude pokračovat i s Lucasem. Bude to nádherný kůň. Když se kouknu pořádně do hloubi Lucasovo očí, má stejný temperament jako Luna.
Síla, hrdost, věrnost.
A to nás tři dává dokupy!


Palačinkový CAKE

15. července 2017 v 13:04 | Lucia Rittich |  LUCIA PRIMA VAŘEČKA

Dnešním dnem jsem splácala dohromady takový palačinkový dort, jelikož jsem udělala moc palačinek a nikdo to už nechtěl. Tak co s nimi. :)


Sleduj mě

25. června 2017 v 13:59 | Lucia Rittich |  ZE ŽIVOTA
Teď budu týden opět mimo internet, tudíž sem nebudu nic přidávat. Jedeme se třídou na vodu, taks e pak můžete těšit na článek! :) Sledovat můžete můj instagram, kam přídávám a budu se snažit přidávat fotky, tento týden. :) Přeji krásný den.!

A ještě chci poděkovat za krásné zprávy! Hrozně mě to potěšilo a posouvá dál. Děkuji moc!


Jak jsem se dostala k myslivosti

25. června 2017 v 12:56 | Lucia Rittich |  MYSLIVOST A KONĚ
Ahoj, dneska bylo vážně nádherně, že? Doufám, že si užíváte tyto slunečné dny. :) Dnes bych Vám chtěla trochu přiblížit, jak jsem se k tomuto koníčku vůbec dopracovala.

Jak bojovat proti hmyzu?

18. června 2017 v 10:25 | Lucia Rittich |  DEKORATIVKA
Začalo léto a sním přišel i otravný hmyz, který si Vás chce najít. Jako jsou například komáři, mušky a klíšťata. Nejvíce nebezpečná jsou klíšťata, hlavně pro ty, kteří mají rádi venkovní aktivity. Dlouho jsem přemýšlela jak zajistit, abych si mohla užívat v lese, ležet v trávě nebo běhat po louce, aniž bych se vrátila s klíštětem. Zkoušela jsem neskutečně mnoho způsobů jako jsou například repelenty, citron, řebříček a podobně, ale teď jsem narazila na jednu věc a musím se o to s Vámi podělit. Je to trochu něco jiného a některým z Vás by to mohlo připadat směšný. Jediný co totiž potřebujete je esenciální olej a takový ten lepivý váleček na oblečení. Je to primitivní a nikdy ani já sama bych nevěřila, že to bude fungovat.
Na váleček nakapeme esenciální olej a válečkem si přejedeme oblečení. Toť vše.
Esenciálních olejů máme neskutečně mnoho druhů. Nejvíc se mi však uplatnila příchuť eukalyptus, citron a levandule, což jsou vůně, které jakákoliv havěť nemůže ustát. :)
Krásný den, Lucia. Líbající

DEN S VELKÝM D

29. května 2017 v 16:27 | Lucia Rittich |  MYSLIVOST A KONĚ
Chtěla bych se s Vámi podělit o jeden zážitek. Měli jsme souhrnné předmětové cvičení ve škole, což jsou jakoby praxe, kdy jsme jezdili na školní polesí a dělali tam různé věci např. sázení stromků, bourání a stavění oplocenek, sbírání květin a stromů, ale také měření výšky a tloušťky stromů.

KONEC PRÁZDNIN

29. května 2017 v 16:24 | Lucia Rittich |  ZE ŽIVOTA
Pomalinku se nám to všechno krátí a ani né za týden jdeme, něktěří z nás, zpátky do školy. Hrozně to uteklo, teda aspoň mě,ale myslím, že nebudu sama. Někdo z nás chodil do práce a někdo si jen tak užíval.

Kam dál