DEN S VELKÝM D

29. května 2017 v 16:27 | Lucia Rittich |  MYSLIVOST A KONĚ
Chtěla bych se s Vámi podělit o jeden zážitek. Měli jsme souhrnné předmětové cvičení ve škole, což jsou jakoby praxe, kdy jsme jezdili na školní polesí a dělali tam různé věci např. sázení stromků, bourání a stavění oplocenek, sbírání květin a stromů, ale také měření výšky a tloušťky stromů.

Poslední dva dny jsme měli řezat s motorovýma pilama, abychom uměli aspoň nějaký ten základ zacházení a tak. Jelikož nás holek je ve třídě celkem dost, ani jedna z nás se do toho nijak nehrnula. Polovina holek to měla maximálně jednou v ruce, čímž pádem jsme z toho měli celkem strach. Přišli jsme na místo, kde byli připraveny pily a dva páni mistři. Tak jsme dolili benzín, olej a pan mistr nám řekl něco o BOZP. Pak se začalo řezat, samozřejmě začínali kluci a holkám se ani nějak moc nechtělo. Já se na to hrozně těšila, tak jsem si řekla, že se převléknu do neprůřezek a půjdu na to. Tak jsem na sebe hodila neprůřezné monterky, holinky a bundu od Husquarny, rukavice, vzala jsem helmu a šla na to. Holky měli řezat s jednoruční pilu od Husquarny, protože byla lehčí a prý se sní i lépe pracovalo. Já si to s ní zkusila a vůbec mi to nevyhovovalo. Tak jsem se zeptala pana mistra, jestli bych si to mohla zkusit s tou, pro nás holky velkou a těžkou stihlkou. Vůbec nebyla tak těžká jak strašili, ale nadruhou stranu být s ní v lese celý den a dělat s ní fakt tak dlouho tak mi asi umřou ruce, to je fakt. Jen co jsem jí nastartovala, probudil se ve mě takový adrenalin, že jsem to v životě nezažila. Cítila jsem, že mě to začíná nehorázně bavit, tak jsem si tak řezala a řezala, než mi to už sebrali. Celou dobu jsem se jen těšila na druhé kolo. V prvním kole se do toho ostatním holkám moc nechtělo, ale za to ve druhém jsme se už prali o věci. Celý den jsme si zkoušeli příčné řezy, potkávačky a startování pily s tím, že další den si uděláme třídní soutěž. Druhý den jsem vstávala celá natěšená až budu tu pilu opět držet v ruce a cítit se jak " pán" . Když na mě přišla řada, pyšně jsem vzala stihlku do ruky, dolila palivo a stála a čekala co se bude dít dál. Měla jsem jí nastartovat, aby se zahřála. Tak jsem jí nastartovala a zabržděnou pilu položila na zem. Za pár minut kluci začali nosit menší klády na kterých jsme soutěžili. Tak jsem si to pak ještě jednou vyzkoušela a jela jsem na ostro. Měli jsme vyměřených 15 cm, kam se nám muselo vejít co nejvíc uříznutých koleček. Shora dolů měla většina kolem 7-8 koleček. Nejvíc bylo nařezáno 9 koleček. Druhé kolo jsme řezali to samé akorát zespoda nahoru. Poslední kolo byli potkávačky, což znamená že si musíte ze shora naříznout do půlky strom a pak zespoda to doříznout a trefit se tak, aby tam byl co nejmenší "zub". Potom co jsme všichni dořezali jsme si zkoušeli odvětvování na tzv. trenažeru. Potom bylo akorát vyhlášení toho všeho. Celý dva dny jsem si nehorázně užívala a na to , že jsem to měla podruhé v ruce jsem ze sebe měla nehorázně velikánskou radost. Z celé třídy, což je 20 lidí, jsem se umístila na nejkrásnějším třetím místě. Jsem sama na sebe fakt pyšná, že jsem dokázala to čeho jsem se docela bála a ještě se v tomhle umístím na tak krásném místě. Konkurence byla vážně veliká, byli tam kluci co řežou doma pořád, dokonce mám i spolužáka, který je vyučený mechanizátor, akorát ten skončil až na osmém místě, což bylo velmi vtipné. Kdo si myslí, že tato práce není pro ženy, taky si myslím, že by to žena nedokázala držet v ruce celý den. I když zase nesmíme ženy podceňovat. Doporučuji tohle každému, aby si to aspoň vyzkoušel, protože je to velmi úžasný a uklidňující.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama