Jak jsem se dostala k myslivosti

25. června 2017 v 12:56 | Lucia Rittich |  MYSLIVOST A KONĚ
Ahoj, dneska bylo vážně nádherně, že? Doufám, že si užíváte tyto slunečné dny. :) Dnes bych Vám chtěla trochu přiblížit, jak jsem se k tomuto koníčku vůbec dopracovala.


Celková myslivost mě okouzlila celkem nedávno. Nikdy jsme nebyla člověkem, který by chtěl nebo toužil po tom, běhat po lese, sedět a koukat. Nikdy jsem totiž nevydržela sedět jen tak na zadku a nic nedělat. Mamka ani taťka nepatří k myslivcům. Celkově bych řekla, že mají od myslivosti hrozně daleko. Jediný kdo z naší rodiny chová úctu k myslivosti je můj strejda. Ten se tomu věnuje už nějakou tu dobu. Můj příběh vál za veterinou do Hradce Králové, ale bohužel jsem se tam nedostala. Tudíž jsem se smířila s tím, že hold budu tady na té škole, kam mě vzali bez váhání. Do lesa jsem chodila občas s tetou, protože strejda mě do lesa brát nechtěl. Chodila jsem s nimi na shozy a teta mě zaučovala, ale to jsem ještě nevěděla, že chci něco takového dělat nebo že vůbec někdy tohle budu studovat. Myslivost mi hodně přirostla k srdci v druháku na střední škole. Kdy jsem se myslivosti začala plně věnovat. Ani teď nejsem nějak hodně zběhlá v okolí myslivosti, ale snažím se učit novým a novým věcem. Se strejdou jsme měli krušné časy. Byli to časy na které asi nezapomenu. Časy, kdy jsem ho nechtěla ani vidět. Časy, kdy jsme se ani nepozdravili. Časy, které jsem věčně probrečela. Pak jako by se stalo něco, čemu jsem nemohla uvěřit. Přišel ten den, kdy všechno zlý skončilo. My si řekli svoje a bylo. Pořád to není tak moc dobrý, jak bych si přála, ale je to mnohem lepší než tenkrát. Už pomalu, ale jistě začínáme táhnout za jeden provaz.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama