Sladkých osmnáct!

15. července 2017 v 14:53 | Lucia Rittich |  ZE ŽIVOTA
Happy birthday to ME!

18

Pátek 30.6. 2017.
Čtvrtka rodiny odjela do Itálie, tak jsem nechtěla slavit sama. V týdnu jsem volala strejdovi Pájovi, co bude dělat v pátek, jestli si nesednem u nich nebo u nás doma, otevřeli bychom flašku a pokecali. Hodně jsem koukala, když mi řekl, že jo, že něco vymyslí a pak mi zavolá. Ten pátek dopoledne mi volal, že co teda, jestli půjdeme do hospody nebo co. Tak jsme se domluvili, že mě vyzvedne. Něco po půl osmé mě vyzvedl a šli jsme. A seděli jsme v hospodě, povídali si, až dorazil i můj druhý strejda a nevlastní taťka. Celý večer byl velmi úžasný! A hlavně, trávit čas s obouma strejdama a ještě ke všemu na svoje narozeniny. O tom jsem vždycky snila. Vždycky.
A sny se plní!

Sobota 1.7.2017.
Sobota patřila menší grilovačce s kamarády. Pozvaných jich bylo cca 10 s tím, že né všichni se mi ozvali, že přijdou, ale počítala jsem s tím. Kluci měli fotbalový zápas někde mimo, tudíž měli přijet až později. Odpoledne jsme jeli s taťkou nakupovat. Do košíku to jenom padalo. Pečivo, zelenina, alkohol, maso.
Pak už se to jen vezlo. Přijelo jsme domů a začali připravovat. Naložit maso na hamburgry, maso na gril, těstovinový salát a podobně. No bylo toho hodně. Myslela jsem si jak to všechno nestihnu, ale nakonec jsem ještě tak hodinu a půl čekala. Uvařila jsem si kávu a sedla si ven. Všechno bylo připravené vevnitř, protože venku bylo hnusně. Z ničeho nic se objevili kluci z fotbalu. Skoro půlka party, která měla přijít a posedali si venku. Říkám no ok. Tak hold budeme sedět venku. Poté dorazil i zbytek pozvaných lidí. Problém. Nemáme skleničky. Tohle mi nějak vypadlo, že prostě nemáme skleničky. No nějak se to zvládlo bez skleniček. Nevadí. Celý večer byl moc fajn.
Hráli jsme partičku a dělali různé kraviny. Samozřejmě ty nejlepší zůstávají. Končili jsme snad někdy po čtvrté hodině ráno, kdy jsme se odhodlali jít spát. Celý večer byl taky moc fajn! Mám ráda tyhle večery, které mohu strávit s kamarády.


Neděle 9.7.2017.
Čekala nás menší oslava jak moje tak i babičky přítele, strejdy Járy. Na mě bylo, udělat něco k snědku. Tak jsem se pustila do pečení buchty a do dělání zeleninosalámové pomazánky. Mamka s bráškou, babička a sestřenky se vraceli odpooledne z Itálie. Měli jsme čas. O dort a buchty se postarala jedna známá, tudíž ty jsem dělat nemusela a celkově jsme se domluvili, že to nějak hrotit nebudeme. Když už se konečně naše rodinka vrátila z takové dálky, začalo se připravovat. Stoly, mazat chlebíčky, dávat buchty na tácky, nosit sklenice a podobně. Pak už se to začalo všechno scházet. Od strejdy Honzíka jsem dostala 1000 kč příspěvek na tetování, které si chci nechat udělat a od strejdy Pavlíka jsem dostala hodně, hodně zabalený dárek. Zabalené to vypadalo jako nějaký deštník či co. Bylo to těžké a vůbec mě nenapadalo co to může být. Jak jsem tak rvala tu lepenku, blížila jsem se čím dál blíž k tomu, zjistit co se tam ukrývá, což v tu chvíli na mě vykoukla. Vykoukla na mě hlaveň od brokovnice. Nejdřív jsem si myslela, že je to sranda, ale když jsem to vytáhla, byla to vážně brokovnice. Brokovnice, která už semnou párkrát spolupracovala. Byla to ta dvojka, se kterou jsem byla na bažantech. Nemohla jsem tomu uvěřit. On mi dal vážně flintu. Jeho flintu. Jeho brokovnici. Běžela jsem k němu a pořádně ho obejmula, protože to si zasloužil! Nevěděla jsem jak mu poděkovat. Tohle mu prostě muselo stačit. No ještě teď tomu nemohu uvěřit. Takové gesto jsem od něj nečekala. Všechno je teď krásnější. Začínáme fungovat tak jak jsem si vždycky přála. To je nádherný.

Chci poděkovat rodině, kamarádům a hlavně Vám, že jste si tohle přečetli a klidně mi můžete napsat, jak slavíte narozeniny Vy. :)











 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama