Srpen 2017

Poslední zrnko

16. srpna 2017 v 14:43 | Lucia Rittich |  ZE ŽIVOTA
Milý Alfo,
vím, že je to asi dost zvláštní, číst si něco takového, i pro mě to je takový zvláštní psát. Dlouho jsem věřila, že přijde ten den, kdy budu moc říct, že se naše cesty konečně spojili. Vím, že jsem to já, kvůli které je to takhle špatně, ale takhle jsem to opravdu nechtěla. V některých chvílích jsem to trochu víc brala, ale došlo mi, že tudy cesta asi nevede. Ale. Ty si věděl moc dobře, že já chci něco víc a upřímně moc ses nechoval tak, že by jsi to tak nechtěl. Je to zlý a krutý.. Dík. Šest let dumám nad tím, co udělat, abys mě konečně měl rád tak, jako já Tebe. Co víc? Asi nic. V životě už jsem padla ke dnu několikrát a to nejen kvůli Tobě. Nechci. Přestávám se zabývat Tvýma nádherně okouzlujícíma hnědýma očima, Tvým kouzelně krásným úsměvem, díky kterému se mi vždy protočí svět. Končím. Okej? Nebylo to lehké. Jasně, že ne. A ani nebude, nikdy. Je to zvláštní, tohle všechno. Protože ty jsi ten, koho jsem chtěla a chci mít po svém boku. Ten, jehož dotyky bych chtěla cítit jednou, až se vše rozhodne. Ten, se kterým bych chtěla opravdu být a jednou skončit, přestože se kvůli nepřízni osudu snažím vnímat i někoho jiného. Jenže k tobě a mým trochu platonickým citům vůči tobě se, zdá se, vždy vrátím. Ačkoliv totiž nechci, vracím se k tobě vlastně pokaždé, i když se na nějakou dobu zaměřím na někoho jiného, vyprchá to a já se vždy vrátím v myšlenkách a srdci k tobě. Zdá se, že kdesi v mém srdci a mysli vyčkáváš, aby ses mohl zase objevit a všechno to zamíchat. Jsi ten, který je v mé mysli a srdci stálicí pořád, ačkoliv jsem si to nechtěla přiznávat a do té doby, než jsem tě opravdu poznala, jsem se snažila přemýšlet i o někom jiném, koho jsem mezi tím poznala. Jenže ty jsi jakýsi zapadlý bodlák v mém srdci a vždy se připomeneš a znovu rozkveteš v něco víc, aby ses poté zase na pár měsíců vypařil a dal pokoj.Nemohu to ovlivnit.Přestože se snažím žít ty dlouhé roky bez tebe, vždy se nějak objevíš v zákoutí mé mysli, kam se již pár let obávám vstoupit, aby ten začarovaný kruh nezačal od znovu. Přesto mě vždy zavede k myšlenkám na tebe, dokonce i když mám v tu chvíli v mysli jiného. Jenže ty tam stále někde vzadu jsi a čekáš, kdy se mi máš připomenout a rozjitřit mé city, chabě bojující s rozumem. Přijde mi, jako by jsi tam stále někde byl, přestože jsem nechtěla být ta naivní malá holka, jako tomu bylo před pár lety. Tehdy jsem se do tebe zamilovala tak lehko, aniž bych o tobě věděla cosi víc. Když jsem tě však už jako rozumná a dospělá poprvé skutečně potkala a poznala, zjistila jsem, že jsi opravdu takový. Takový, jakého jsem si tě představovala, což se o někom jiném říci nedá. Zjistila jsem, že si rozumíme a docela bychom se k sobě mohli hodit. Jenže jsem se bála dopomoci k tomu, aby se mé představy a tužby naplnily. V tu chvíli jsem však náhle věděla, že jsi opravdu úžasný a není nikdo jiný, jen ty. Jsi ten, který je pro mě jako jediný důležitý dlouhodobě. Jsi ten jediný, kterého mám v mysli tak dlouho a podle všeho ještě dlouho mít budu. Jsi ten, o kterém se v duchu nebojím přemýšlet a snít o tom, jaké by to všechno bylo... Jsi ten, se kterým jsem se cítila úžasně a poté na dlouhou dobu na všechny kolem zapomněla. Zdá se zkrátka, že vždy poté, co tě potkám, pak na dlouhou dobu nemám myšlenky ani oči pro jiného. Ty jsi ten, se kterým jsem se během takové relativně krátké doby dokážu bavit, mluvit vážně a usmívat se přitom na celé kolo. Jsi ten, kdo je alespoň v mé mysli tím osudným, jenže ty o tom dozajista ani nevíš. Netušíš, co bych si přála, přestože je zřejmé, že i tobě se chvíle se mnou líbila. Nezapomenu vlastně na tebe celého. Tvoje příjemně a neokoukatelně zvláštní úsměv a tvoje milé oči, což za ta léta znám už nazpaměť. Tvůj specifický zdvihlý koutek rtů, když se na mě podívaš s úsměvem v očích v reakci na to, co jsem říkala. Tetování, kterými se tvoje tělo za tu dobu pyšní. Při mých představách a vzpomínkách nemohu opomenout ani ten laškovný lesk ve tvých očích, co jsem zahlédla, když ses tak škádlivě ptal a žertoval. Copak to něco neznamená? Zjevně ne. Říkám si, jak jsem si tolikrát již tolika let představovala, jak bychom spolu mohli jednou být, a nepřestávám se podivovat nad tím, že jsem tomu, že možná v budoucnu získáme svou šanci, skoro uvěřila. Naopak tys byl vždy tím, u kterého jsem na tohle nehrála a tak nějak v duchu doufala, že ať už se to aktuálně má jakkoliv, čas sám ukáže, co si pro nás osud nachystal. Jenže když vidím, jak se možná věci mají, tak mě to zamrzelo a svým podivným způsobem trochu ranilo víc, než jsem si byla ochotna připustit. Zdá se, že zatím jsem odsouzena jen k samým takovýmto podivným ''vztahům'', rozhodně nevztahům, odehrávající se spíše zpovzdálí a na pozadí beze smyslu a šance na jakoukoli dohru a rozuzlení. Možná je to mnou, protože si vybírám špatné typy, které zkrátka ve spojení se mnou nemají budoucnost. Možná je to tím, že zkrátka jen nepřišel ten vhodný čas na to, abych poznala někoho, s kým o vážný vztah půjde a byl by z mého okolí a ne tisíce kilometrů daleko. A možná je to jen tím, že jsem ve špatný čas na špatném místě, nebo věnuji pozornost těm nesprávným osobám. Co já vím, třeba stačí jen nalézt lepší načasování, avšak to se nedá zjistit jinak, než strategií pokus-omyl a čekáním. Protože jsem stále věřila v to, že někdo osudový je připraven pro každého, a ačkoliv už se třeba znají dlouho a nic z toho nevzešlo, není všem dnům konec. Zkrátka jen musí nastat ten správný čas pro oba. Šest let. 6 Šest neskutečných let, jsem do tebe beznadějně blázen, ačkoli vlastně ani asi nevím, kdo jsi. Hrál sis a hraješ si semnou jak s hadrovou panenkou, kterou zahodíš vždy, když už tě vlastně nebaví a vrátíš se, když už tě jiný panenky nebaví. Udělala bych všechno proto, abys mě měl rád, abys byl šťastný. Nechci abys tohle bral jako nějaký dopis, kterým ti vyznávám lásku. I když přeci jen to tak asi je. Tento dopis jsem napsala za účelem toho, protože jsem ti chtěla vysvětlit, že chápu, jak se věc má. Dobře, sem tam nějaký věci beru vážně a dost věcí mě dost bolí, protože poslouchat ty kecy, jak se bavíte, kdo s kým spal, je jako kudlou do zad. Každá blbost, je díra jako blázen a dost to bolí. Do teď jsem se snažila s tebou vycházet, bavit se, smát se a myslím, že se mi i dařilo. Ale tohle už asi nezvládnu. Nezvládnu se na to koukat, poslouchat ty kecy a ještě se tomu smát. Pokaždé jsem měla chuť odejít. Hodně velkou chuť odejít. Přestože vím, že jsem jen byla další čárka na tvém seznamu. Něco se ve mně zlomilo. Bude těžké tě jen tak nechat jít, když tě potkávám skoro každý den, ale pokusím se. Prostě udělám všechno proto, abych už se nemusela trápit tím, že ses podíval na jinou. Tím, že ve jednu chvíli se chováš jako by jsi to taky tak chtěl a přitom ne. Už mě nebaví, dělat ze sebe zoufalou malou holku, kterou pořád jen vodíš za nos. Přitom nechceš nic víc. Proč? Nevím, jestli si tímhle potřebuješ něco dokázat nebo jestli to jen ukazuje na to, jaký si Alfa. Řeknu ti jednu věc. To, že jsem pro tebe byla jen další čárka ve tvém proklatě dlouhém seznamu holek, jsem věděla a brala to tak, ale hrát si s citama, není vhodný roli velkého Alfy, kterým se nazýváš. Jsi srab. Bojíš se jít do něčeho nového, vím to, ale nechci tě soudit jen proto, protože nechceš něco mít s holkou, jako jsem já. Třeba se naše cesty jednou spojí, bůh ví. Asi to tak má být. Já mám v hloubi duše přemýšlet, co udělat, abych tě konečně dostala a ty máš být ten, kdo mě má mít totálně na háku a přidělávat čárky do seznamu. Moc dobře vím, že takový nejsi. Nejsi ten za koho tě každý má. Moc dobře víš, co chceš a několikrát si mi řekl, jak to mezi námi je. Tohle už je prostě asi moc. Ty noci a dny strávené s tebou, byli neskutečné. Smích, radost, ale i smutek a trápení. Dřív jsem každou tvou rádoby myšlenku brala vážněji, ale teď? I když v hloubi duše tě pořád mám ráda a beru za něco víc, vím, že nemůžu, ani kdybych chtěla sebevíc. Nehodlám to vzdát, to určitě ne. Chci jen pauzu. Pauzu od tohohle všeho. Vyčistit hlavu, třeba i zapomenout. I když to horkotěžko. Nevadí. Už to nezvládnu. Prostě tohle je ta poslední věc, co ti z hloubi duše chci říct už tak dlouho. Jediný co jsem vždycky chtěla bylo, být tvou součástí, být MY. Ale tohle je poslední zrnko, dál už nemůžu. Třeba v příštím životě. Třeba za pár let, kdo ví.

Měj se krásně.

S láskou Lucia.